Home

ČT24: Do dvou let bychom mohli mít kvalitní mobilní sítě ve vlaku i ve městech, říká šéf asociace jejich provozovatelů

12.10.2021

Doma, ve vlaku, v přírodě, zkrátka všude a více – doba, kdy Čechům stačila internetová přípojka s dvaceti až třiceti megabity za sekundu, už je podle prezidenta Asociace provozovatelů mobilních sítí Jiřího Grunda pryč.

Řešením jsou 5G technologie, ale jejich rozvoj 'drží zkrátka' nutné nemalé investice. V nejbližších letech se i tak český trh promění – do dvou let by například mohl být kvalitní signál i ve vlacích a na řadě dalších míst v Česku. Na druhou stranu řada malých poskytovatelů připojení skončí, přibližuje aktuální trendy Grund.

Pandemie koronaviru ještě více umocnila hlad po datech, jak moc se ve skutečnosti mění potřeby?

Uplynulý rok byl obrovskou zkoušku stability českých telekomunikačních sítí. První skokový nárůst datového provozu o zhruba dvacet procent přišel hned s prvním lockdownem v březnu 2020. Následná potřeba práce z domova či distanční výuka vedly k meziročnímu růstu datového provozu o přibližně padesát procent a u spotřeby mobilních dat dokonce o sedmdesát procent. Největšími tahouny provozu byly služby streamující video, jako například Netflix, YouTube, HBOGo či O2TV, následované komunikačními platformami jako jsou MS Teams, Skype, Zoom nebo Google Meet.

O kolik tedy reálně stoupá spotřeba?

Zatímco v minulosti stačila běžné rodině internetová přípojka o rychlosti 20 Mbit/s, aby mohli pohodlně konzumovat služby, jako jsou e-mail, internet či sem tam nějaké video, dnešní rodina, která má předplacený Netflix, kde děti hrají online hry a kde některý z rodičů potřebuje komunikovat s kolegy z práce přes MS Teams, potřebuje přípojku minimálně 100 Mbit/s. A za tři roky bude potřebovat klidně 300 Mbit/s.

Jsou schopni operátoři na takovou zvýšenou potřebu rychle reagovat? 

Obecně platí, že nejkvalitnější internet poskytuje drát – optický anebo metalický. Venkovské oblasti v Česku jsou ale často pokrývány bezdrátovou technologií mikrovlnných spojů, tedy wifi, a ta má své fyzikální limity a jen těžko dosáhne rychlosti vyšší, než je 30 Mbit/s. Navíc kvalitu této přípojky ovlivňuje jak počasí, například v dešti má výpadky, tak i spotřeba okolních rodin, která vede k tomu, že se rychlost významně snižuje. V těchto oblastech může být ale řešením šíření internetu prostřednictvím technologie 5G, která poskytuje rychlosti v řádek stovek Mbit/s.

To je ale finančně náročné…

Ano, rozvoj je spojen s vysokou investiční náročností – v případě lokálních poskytovatelů v řádech desítek milionů korun navíc v závislosti na tom, jak velké území obhospodařují. A současně je potřeba, aby u vstupního bodu takového vysílače byla optická linka. Jen ta zaručí potřebnou kapacitu dat.

Mají na to finance, nebo to znamená pro některé místní poskytovatele konec?

Náš trh čeká významná konsolidace jako důsledek zvýšené poptávky po konzumaci internetových dat. Česká republika je totiž velmi specifická, co se týká lokálních poskytovatelů, máme jich tady ve srovnání se zahraničím obrovské množství – vysoké stovky, možná i nízké tisíce hráčů, kteří poskytují připojení většinou pomocí mikrovlnných technologií. Ty však do domácnosti přivedou linku maximálně třicet megabitů, což stačí na to, aby si člověk přečetl e-mail, zhlédl internet nebo si pustil video na YouTube. Ale ve chvíli, kdy potřebuje celá rodina být on-line, je třeba silnější přípojka.

Řešením je tedy 5G?

Ano, lokální poskytovatelé mají možnost pomocí zmíněných bezdrátových 5G technologií zajistit i rychlejší data, ale to je spojené s vysokými investicemi, jak bylo řečeno, a pokud jsou to malé firmy, a nejsou kapitálově silné, mohou být pro ně nerealizovatelné.

Zároveň totiž přichází doba, kdy se zvyšují úroky a budou dražší peníze, což s velkou pravděpodobností povede k tomu, že investice si budou moci dovolit jenom větší z toho množství poskytovatelů. A ti menší mohou být pak předmětem nějaké konsolidace. Jinými slovy, přijde nějaký větší hráč a nabídne jim, že je koupí i se zákazníky, a díky tomu zajistí přísun kapitálu, aby se v oblasti investovalo do nových technologií, které nabídnou větší rychlost.

Je potřeba si také uvědomit, že nejdražší na pokrytí z hlediska obcí je takzvaná poslední míle. Lze dotáhnout optiku třeba někam na náměstí, ale ve chvíli, kdy se z něho má rozvést do každého domu, tak je to hodně drahé. Proto se principiálně dělají investice bez problémů ve velkých městech, kde jsou sídliště, kdy se to zavede do panelového domu, kde je třicet, čtyřicet partají. Ale ve chvíli, kdy je třeba kopat několik set metrů k jedné chalupě, kde je jedna rodina, která nezaplatí více než několik set měsíčně, tak to smysl nedává.

Jeden ze scénářů budoucnosti proto je, že do obce či vesnice se zavede optický kabel k městskému úřadu nebo kapličce a někde bude vysílač, třeba na střeše zmíněného úřadu. A ten, pokud bude vysílat 5G technologii, tak může umožnit, že lidé do svých domácností získají rychlá data bezdrátově, podobně jako dnes mikrovlnnou technologií (wifi), ale rychleji. Na rozdíl od limitu 30 megabitů za vteřinu, 5G technologie může mít 500 megabitů nebo i gigabit. Podmínkou ale je, že musí být základová stanice připojená na optický kabel.

 

Pokud někdo chce do telekomunikační infrastruktury investovat, umeťte mu cestu

Jak je na tom aktuálně Česko v úrovni pokrytí mobilním signálem?

V pokrytí mobilním signálem patříme jako Česká republika do TOP 5 v rámci EU. Máme sítě, které nám může závidět i západní Evropa, což vyplývá z měření Českého telekomunikačního úřadu. Ten pravidelně sleduje úroveň pokrytí České republiky a tam je vidět, že aktuálně je to 99,5 procenta. A existují i mezinárodní srovnání a z nich plyne, že Česko je pokryté daleko kvalitněji a má mnohem méně hluchých míst než jiné státy.

Horší je to ale s kvalitou takzvaných pevných internetových přípojek. Ačkoli firmy jsou obecně připravené investovat do rozvoje infrastruktury a 'kopat díry' na optické kabely, reálně je brzdí státní byrokracie. Věci, které v Německu administrativně vyřídíte za šest měsíců, v Česku řešíte dva roky, a stále nemáte hotovo. 

Hluchá místa ale v Česku přece stále existují…

Nikdo neříká, že nejsou problematická místa, v Česku jich je ale jen několik málo stovek. A jsou to většinou místa, která mají nějaké specifikum. Jedná se třeba o oblast na horách v chráněné krajinné oblasti, kde například ochranáři neumožňují operátorovi postavit vysílač. A pak je to na tom, aby starosta nebo obec vedla dialog s dalšími hráči na straně státu a našli konsensus. Ten může být třeba v tom, že obec poskytne prostor, kde se technologie může postavit, třeba střechu městského úřadu. A to vede k tomu, že výstavba se významně zlevňuje, vytváří to větší ekonomickou efektivitu investice, a může to díky tomu dospět k realizaci.

Mimochodem, mnohdy spočívají problémy i v tom, že třeba nějaký operátor chce udělat přípojku, optický kabel do panelového domu, ale jak máme v Česku fenomén SVJ, tedy společenství vlastníků jednotek, tak jsou tam třeba starší lidé, kteří tomu nerozumí, ale nesouhlasí. Výsledek pak je, že kabel není.

Další brzdou bývá i to, že SVJ chtějí za souhlas velké peníze, což zase může vést k tomu, že investor to raději natáhne jinam. Typické je to třeba na vesnici nebo malé obci, kde to berou jako příležitost se ‚napakovat'. A to už vedlo k tomu, že operátoři, když si to spočítali, zjistili, že to nemá smysl a ze záměru ustoupili.

Já bych každému, jak z hlediska státu či místní samosprávy, radil, že pokud k vám přijde kdokoliv, kdo tam chce investovat do rozvoje telekomunikační infrastruktury, vezměte smetáček a umeťte mu cestu tak, aby přišel co nejrychleji, a podporujte to. Jen tak získáte kvalitní infrastrukturu, na kterou byste museli jinak čekat několik let.

Chce to spolupráci všech zúčastněných

Když jsme u těch hluchých míst, kdy se Češi dočkají kvalitního signálu ve vlaku? Proč stále není?

Ano, ve vlaku signál bývá někdy stále špatný, otázka je ale proč. Operátoři v rámci licenčních kritérií, které si koupili, mají Českým telekomunikačním úřadem (ČTÚ) stanovenou povinnost, že musí pokrýt určitou kvalitou signálu hlavní železniční koridory. Konkrétně licence říká, že nějaká úroveň signálu má být zhruba čtyři a půl metru nad kolejnicí a ta tam reálně je. Problém ale nastává, jak dostat signál dovnitř soupravy.

Jsou vlaky, které z hlediska konstrukce jsou bez problému a signál se do nich dostane, ale pak jsou takové soupravy – a bohužel ty modernější, které mají pokovená skla a jejich skříň je z různých kovových kompozitů, takže fyzikálně vlak funguje jako Faradayova klec, tedy něco, co signál pohlcuje a nepustí dovnitř. A mobilní operátor pak sám nemůže ovlivnit, jak tam signál dostane.

Takže pokud my jako společnost chceme, abychom měli kvalitní internetový signál uvnitř souprav, nestačí říci operátorům: 'zařiďte to', ale musíme říci i provozovatelům souprav, což jsou třeba České dráhy, RegioJet a další, a také provozovateli dopravní cesty, což je Správa železnic, že tady jde o zájem státu a že všichni tři hráči musí synergicky konat.

Jak?

Technologicky dostat signál do vlaku je primitivní, je to o tom, že dopravce musí koupit opakovač, tedy takovou krabičku, něco jako wifi, která stojí několik desítek tisíc korun, a tu si namontuje dovnitř vagonu, kdy na střeše má anténu, která pak chytne signál a roznese ho po jeho vnitřku. A pokud si kupuju novou soupravu, pak je to řešení levné a v její celkové ceně zanedbatelné. Ale pokud chci investici dělat do soupravy již koupené, je to mnohonásobně dražší, protože ji musím třeba na týden zastavit, vevnitř ji kompletně rozebrat, natáhnout kabely a zapojit. Otázka pak zní, kdo to zaplatí.

Jak by to tedy mělo vypadat? 

Mobilní operátoři těžko mohu šroubovat krabičky do vlaků, které jim nepatří, to musí dopravce. Ale ten to zase nebude dělat sám od sebe, pokud si objednavatel dopravní obslužnosti v určitém regionu, což jsou kraje, o opakovače mobilního signálu neřekne v podmínkách výběrového řízení, která se vypisují na deset let. Proč by se jinak totiž instalovalo něco, co není žádáno.

Jak daleko je řešení?

Zhruba před rokem jsme iniciovali veřejnou debatu, kde jsme zapojili ministerstvo dopravy, ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), ČTÚ, Správu železnic a dopravce s cílem sednout si k jednomu stolu a najít cestu, jak dostat do vagonu opakovače, a případně i způsob na posílení infrastruktury podél železničních koridorů. Jinými slovy, pokud tam má správa železnic sloup, tak že třeba umožní za nějakých rozumných podmínek operátorovi dát si na něj anténu, aby se zvýšila úroveň signálu vedle soupravy. Jde totiž o to, že pokud na kolejišti stojím a telefonuji, tak to není problém, ale pokud jedu rychlostí 200 kilometrů za hodinu, potřebuju jinou kvalitu pokrytí.

A v první fázi jde o ty nejdůležitější koridory jako Praha–Ostrava, Praha–Brno či Praha–Plzeň.

Kdy se Češi  tedy dočkají lepšího signálu ve vlacích?

Je velmi pravděpodobné, že ještě do konce roku budeme mít se Správou železnic podepsanou rámcovou smlouvu, která bude operátorům definovat smysluplné ekonomické podmínky, za kterých lze využívat jejich infrastrukturu. A příští rok by MPO mělo vypsat dotační titul v rámci Fondu obnovy, což jsou peníze na podporu digitalizace Česka, a v něm by měly být alokované peníze jak pro dopravce, aby si koupili opakovače, tak na to, aby se postavily nějaké sloupy podél tratí. Model by měl být přitom takový, že dotace půjdou na to, aby se postavil sloup, ale tu aktivní technologii, tedy ty antény, které tam budou viset a operátoři je budou provozovat, tak ty budou platit oni ze svých zdrojů.

Jde mimochodem o stejný model, který se začal realizovat před několika lety v Rakousku, kde to funguje. A pokud vše půjde dle plánu, tak v průběhu dvou let a dále bychom mohli mít mobilní signál ve vlacích výrazně kvalitnější než dnes.

Metro je na tom s pokrytím už lépe, ale kompletní také ještě není.

Ano, podobný příklad je metro. Občané si vždy kladli otázku, proč tam není signál, odpověď je jednoduchá. Mobilní operátoři si koupili frekvence za miliardy korun od státu a dostali za to povolení, že na nich mohou volně šířit své služby, tedy mobilní, internetový signál. Ale metro je v podzemí, a aby se tam mohly šířit služby, je třeba mít součinnost toho, komu metro patří, což zde je právě Dopravní podnik Praha (DPP).

Jenže on historicky měl představu, že by mu měli mobilní operátoři platit, a navíc velmi vysokou částku za to, že vůbec budou do tunelu smět přijít a našroubovat tam vysílače. Ekonomicky byly představy ale úplně mimo, a proto jsme tam neměli deset let kvalitní mobilní připojení. To se ale změnilo za bývalé primátorky Adriany Krnáčové (ANO). Ta si to vzala za politické téma a intervenovala na DPP takovým způsobem, že se změnil přístup a z původních nesmyslných představ se pomocí jednání dospělo do fáze přijatelných podmínek. V té chvíli podepsali operátoři s DPP dohodu a z vlastních zdrojů investují asi tři čtvrtě miliardy korun na to, aby metro pokryli.

Kdy bude pokrytí kompletní? 

Už jsme ve fázi, kdy zhruba osmdesát procent metra i stanic pokrytých je a to nejmodernějším 5G signálem. Zbývá jich ještě několik, primárně na okrajích tras, a ty by měly být pokryté do konce roku.

Takže u vlaků se dočkáme zlepšení zřejmě do dvou let, u metra možná ještě letos, co ty další zmíněné stovky „bílých míst“?

Pokrytí mobilním signálem se vždy vztahuje k procentu pokrytí obyvatel, nikoli území, a v Česku je kvalitní mobilní signál dostupný pro cca 99,5 procenta obyvatel. Pokrývat ale území, kde je nízká koncentrace obyvatel, nedává ekonomický smysl. Ve vyspělých zemích se to proto řeší dotacemi. Česko rovněž plánuje v rámci Fondu obnovy (EU) podpořit výstavbu těchto vysílačů na takzvaných bílých místech.

Nejdražší není optický kabel, ale bagr 

Kdy se s tím začne?

Podobně jako u železnice, to znamená na začátku příštího roku, by mělo MPO vypsat výzvu na stavbu vysílačů v bílých místech. A pak je otázka, jak rychle se to bude procesovat, ale když dobře, tak za dva, tři roky by první bílá místa mohla být pokrývaná.

Ještě ale zmíním jednu věc, která je důležitá z hlediska místních samospráv a je to dlouhodobý problém. Velké množství starostů jsou osoby vyššího věku, a nejsou tak kamarádi s technologiemi. A když v obci pak stavějí vodovod nebo kanalizaci, tak tam nikoho nenapadne koupit chráničku a hodit ji do výkopu, aby až jednou přijde nějaký poskytovatel, tam mohl natáhnout kabely. Přitom by to mohlo být to nejjednodušší, co by obec mohla udělat.

Nebo by se mohla snažit, aby když výkop dělá, tak obvolala operátory a umožnila jim tam chráničku hodit. Kdyby se tohle v Česku povedlo, tak by to významně snížilo investiční náročnost stavby. Nejdražší na tom není totiž optický kabel, ale to, že přijede bagr a celý den kope díru a následně opravuje.

A mimochodem, když už jsem mluvil o metru, že tam operátoři investují tři čtvrtě miliardy korun, tak osmdesát procent z této investice nejsou náklady na vyzařovací kabel v tunelech nebo na vysílací technologii, ale na kovové držáky, které se vrtají do tunelu. Kdyby s tím však už při přípravě projektu investor počítal, že tam bude natažený vyzařovací kabel pro potřeby operátora, tak v rozpočtu stavby metra by to byla jen zanedbatelná položka, podobně jako u opakovačů ve vlakových soupravách. Ale když je tunel už postavený, lze tam například vrtat jen mezi druhou a čtvrtou ráno, protože jinak jezdí vlaky, a náklady na úpravu rostou.

Pomůžou tak vymazat zmíněná „bílá místa“ peníze z EU? Nebo tomu brání něco dalšího?

Možná bych zmínil právě to, že nejde jen o vypsání výzvy, ale největší věc, která brzdí budování telekomunikační infrastruktury, je nefunkční státní správa – typu vše trvá dlouho. Když se to srovná s Německem, tam jsou razítka za šest měsíců, a tady za dva roky, a ještě není konec. A pak se může stát, že i když je dotační výzva, tak chybí zase razítka. Investor pak žádnou dotaci nedostane, což pro něho může být i riziko, kvůli němuž o ni ani nebude žádat, jak už se v minulosti stalo.

V současnosti žijeme ve světě, kdy investoři mají spousty peněz a jen se rozhodují, do jaké země budou investovat. A rozhodují se podle toho, kde jsou nejmenší rizika. A pokud mohou do stejné věci investovat ve Španělsku, Polsku nebo Německu a zrealizují to třikrát rychleji než v Česku, tak budou investovat tam.

Může i to být důvodem, proč do Česka nakonec nepřišel čtvrtý velký operátor?

Určitě. Já to nechci zcela komentovat, ale v obecné rovině se dá říci, že pokud tady byla ambice přitáhnout nového velkého renomovaného hráče a pokud se on do aukce nedostavil, to znamenám, že nedal žádnou nabídku, nekoupil si frekvence, je potřeba si klást otázku proč. A on nepřišel proto, že je tady nepředvídatelné prostředí.

Máme regulační zákony, které trh do jisté míry regulují. Protože platí, že telekomunikační trh nikdy nebude o dokonalé konkurenci, na to tady vždy hráčů bude málo, mohou se objevit tržní selhání, a proto máme regulátora, stejně jako v energetice. A ten je tu proto, aby nastavoval pravidla hry a pískal. Pokud však v Česku každý rok změníme zákon o telekomunikacích, pokud tady máme tendence vést války s různými firmami podnikajícími na telekomunikačním trhu, tak se nesmíme divit.

První, co udělá investor, když přijede do země, tak se zeptá, jak funguje regulace a jak je předvídatelná. A když špatně, tak to pak v konečném důsledku vede k tomu, že se rozhodne na trh nevstoupit, a to se stalo tady.

Druhá věc je ekonomická stránka. Realita všude okolo nás je taková, že na trzích jsou průměrně tři operátoři, a to jsou země, které mají čtyři až pětkrát víc obyvatel než Česko, jako je například Itálie či Polsko. A i tam, kde operátoři byli v minulosti čtyři, už jsou tři, jako například v Rakousku. Ačkoliv tam čtvrtý operátor historicky vstoupil, po nějaké době zjistil, že to nedává ekonomicky smysl, a došlo ke konsolidaci a jsou tam zase tři operátoři.

Takže jestli máme tři nebo čtyři operátory, to není alfa a omega toho, aby trh fungoval dobře. Od toho máme regulátora, který nastavuje pravidla tak, aby umožnil smysluplný rozvoj odvětví. A jediné, co bychom měli od něj chtít, je to, aby byl nezávislý a dlouhodobě předvídatelný. Protože investice, které operátoři přinášejí, jsou v desítkách miliard korun, což znamená, že nejde o malé peníze, a každý si dvakrát rozmyslí, do jaké země s jakými úrovněmi rizika bude investovat. 

Zlevnění se očekávalo s příchodem čtvrtého operátora, ten ale nakonec nepřijde a kmitočty v pásmu 700 MHz potřebné pro sítě 5G vydražili stávající operátoři O2, T-Mobile a Vodafone, kmitočty 3,4 až 3,6 GHz vedle nich získaly firmy CentroNet a Nordic Telecom. Znamená to, že nižší ceny nebudou?

Sám premiér Andrej Babiš ve svém příspěvku letos v září říká, že mobilní data jsou desetkrát levnější oproti roku 2011. A ministerstvo průmyslu a obchodu ve stejnou dobu uvedlo, že cena dat za dva roky klesla o polovinu. Takže bych řekl, že pokud dnes lidi něco skutečně trápí, je to drastické zdražování cen elektřiny, plynu a bydlení někdy i o stovky procent.

Podle vás je tedy správné, že si trh vlastně „rozdělili“ stávající hráči?

Trh si nerozdělili sami operátoři. To by bylo přinejmenším nezákonné. Podmínky vstupu na trh určuje Český telekomunikační úřad. Ten vypsal aukci frekvencí, stanovil podmínky a žádný významný zahraniční investor neměl o angažmá v Česku zájem, neboť si žádný frekvenční blok nekoupil. Běžný průměr soutěžitelů ve vyspělém světě jsou tři, jak jsem už zmínil. To znamená, že malá Česká republika se v tomto směru nijak nevymyká.

Ceny v telekomunikacích klesají, vše ostatní – energie, bydlení, potraviny – roste

Pokud se nevymyká, proč byly a jsou ceny u nás stále vyšší než jinde v EU, byť o něco klesají?

Ceny, které tady máme, jsou dané tím, jak tady funguje trh a ten ovlivňuje regulace. A druhá věc, když se podíváme na poslední průzkum, který sbíral data v letošním roce, tak jestliže jsme před čtyřmi roky patřili k těm nejdražším, dnes už se blížíme průměru EU.

Navíc, cena je daná vždy kombinací několika faktorů. Ale když se zároveň podíváme na data Českého statistického úřadu (ČSÚ), který řeší věci související s cenami, tak z nich plyne, že za posledních pět let jedině ceny v telekomunikacích klesaly, všechny ostatní v Česku stoupaly, ať je to jídlo, bydlení, energie, oblečení.

Přesto, v řadě jiných zemí jsou data stále levnější.

Ale když přejedu někam a mám tam něco levnější, řeším, jakou tam mám kvalitu? Máme TOP pět kvalitní sítě v EU, to je nezpochybnitelný fakt a sítě jsou takové proto, že ČTÚ, když před několika lety dražil frekvence, dal přísné podmínky na pokrytí republiky. A to znamená, že investice do toho byla významně vyšší než v zemích, kde to nebylo tak přísné. A výsledek je, že tam, kde to nebylo tak přísné, mají nějakou úroveň cen, a tam, kde to je přísné, máme jinou úroveň cen. A my nyní chceme srovnávat jen cenu bez srovnání jiných parametrů, a to nedává smysl.

Když ještě mluvíme o cenách, tak jde i o to, že telekomunikace jsou odvětví, které je dlouhodobé, a v Česku se liberalizoval telekomunikační trh výrazně později než státy kolem nás, což si s sebou posledních dvacet let neseme. Když se zainvestuje do nějaké technologie, je to investice na deset let a pak znova, ale díky tomu přijdou nové služby. Ale protože my si historicky s sebou to zpoždění neseme, tak tady cykly byly vždy také později. Svým způsobem tedy to, když vidíme, že před dvěma, třemi lety jsme patřili k nejdražším a dnes patříme k průměru, tak to krásně dokladuje zmíněné zpoždění. Ale za ty dva roky jsme zase tam, kde bychom měli být.

Dostávají tedy lidé už více za méně peněz?

Já to řeknu jinak. Pokud bych za stejnou cenu, kterou platím svému dodavateli elektřiny, dostával každý rok řádově vyšší objem elektřiny, jako dostávám od svého operátora řádově vyšší objem mobilních dat, tak bych byl neskutečně šťastný.

Český telekomunikační úřad nicméně oznámil, že bude příští rok regulovat trh mobilních dat, protože považuje konkurenci na českém trhu za omezenou, a krok má vést i ke snížení cen.

K cenové politice našich členů se mohu jen těžko vyjadřovat. Cenu určuje trh a pravidla trhu píská nezávislý regulátor. ČTÚ nicméně nemůže ceny regulovat sám od sebe, nejprve musí Evropské komisi prokázat, že skutečně dochází k tržnímu selhání.

Jaká je aktuální situace v zavádění 5G sítě?

Ve velkých městech už funguje a operátoři ji zavádějí dál všude tam, kde je to možné, aby do roku 2025 plnili určitá stanovená rozvojová kritéria.

Výhodou 5G sítí je schopnost připojit k internetu stovky dalších zařízení, a vytvořit si tak třeba chytrou domácnost. Ale tím se se zvyšují také nároky na bezpečnost…

Bezpečnost je určitě velké téma dnešní doby. Ale myslím, že není potřeba se bát. Tak jako jsme se všichni naučili zamykat svůj byt, dům či auto, stačí, když se pro začátek všichni naučíme zamykat svůj mobilní telefon. Tímto jednoduchým krokem významně snížíme riziko zneužití našich osobních dat, přístupu do mobilního bankovnictví a podobně.

Některá data ale sbírají operátoři o svých uživatelích, aniž by šlo tomu zabránit.

Řeknu to jinak. Facebook a Google ví dnes o nás mnohem více než mobilní operátor. Operátoři sice mají ze zákona povinnost uchovávat údaje o provozu sítě, nicméně předávat je mohou pouze na základě soudního příkazu.

Zamykáme auta i domy, musíme zamykat i své digitální domácnosti

Jaké zásadní změny v oboru můžeme očekávat v delším časovém horizontu, tedy za dalších deset let? Budou to stále data, která budou v centru dění?

Jestliže jsme v minulém století elektrifikovali a následně plynofikovali naší zemi, v tomto století budeme internetizovat, tedy natahovat optické kabely do každé domácnosti. Když se nám to povede, a stát to nebude zdržovat, můžeme mít velký technologický náskok. Konec konců už dnes patříme v technologických sektorech ke světové špičce, jak dokládá třeba Avast, evropská expanze společností rohlik.cz či mall.cz.

Konkrétně?

Primárně je to o datech, o velkém nárůstu spotřeby dat, a nejen mobilních, ale i dat pevného internetu. Takže budeme spotřebovávat daleko více služeb typu televize přes internet nebo streamovací služby Netflix, HBO a další. A vedle toho si myslím, že velké téma bude i zmíněná bezpečnost. Čím více se budou životy digitalizovat a „onlinizovat“, tím důležitější bude mít nad tím kontrolu. To znamená, že stejně jako jsme si zvykli zamykat auta a domy, tak si musíme zamykat své digitální domácnosti, ať už je to telefon, nebo různá zařízení, která jsou v domácí síti k internetu zapojená.

Dokážete se vy osobně obejít ještě bez telefonu?

Dokážu, ale s telefonem mám život jednodušší. Nemusím třeba nosit peněženku, protože karty mám uložené v telefonu a lítačku na MHD také.

AUTOR: Monika Ginterová
zdroj: ČT24

Článek najdete na webových stránkách ČT24 ZDE.